Psaní čárky ve větě jednoduché

• Čárkou se ve větě oddělují několikanásobné větné členy

Čárku píšeme, oddělujeme-li složky několikanásobného větného členu bez spojek.
Příklad:
• Pavel, Jirka, Alena a Petra se sešli před kinem.
• Učíme se sčítat, odčítat, násobit a dělit.
• Ve vodě děti výskaly, dováděly a skákaly.
• Dívky nejen cvičily, ale i tancovaly.

---

• Čárku píšeme, jsou-li větné členy v poměru stupňovacím, vylučovacím nebo důsledkovém

Čárku píšeme při použití různých spojek, jsou-li větné členy v poměru stupňovacím, vylučovacím nebo důsledkovém.
Příklad:
• Byl chytrý, až geniální matematik.

---

• Čárku píšeme, jsou-li ve větě použity dvojice spojovacích výrazů.

Čárku píšeme, jsou-li ve větě použity dvojice spojovacích výrazů.
jak - tak, nejen - ale i, i - i, jednak - jednak atd.
Příklad:
• V obchodě měli jak rajčata, tak papriku.
  
• Budeme nejen zpívat, ale i tancovat.

---

• Čárkou se oddělují výrazy, které jsou volně připojené k větě nebo jsou do věty vloženy.

Přívlastek

Ve větě oddělujeme čárkou přívlastek volný. (jestliže jej vypustíme, nemění se smysl věty)
Přívlastek postupně se rozvíjející a přívlastek těsný čárkou neoddělujeme.
Příklad:
• Jeho automobil, sloužící mu téměř dvacet let, byl ve velice dobrém stavu.
  

---

Přístavek

Přístavek volný, stojící za rozvíjeným výrazem, zpravidla označuje výčet předchozího výrazu
nebo stejnou skutečnost jako předchozí výraz. Oddělujeme jej čárkou.
Může být jednoslovný i víceslovný. Může být uvozován slovy totiž, a to.
Příklad:
• Bedřich Smetana, světoznámý hudební skladatel, byl hluchý.
  

---

Oslovení

Oslovení je skupina slov nebo slovo, které označuje, ke komu se obrací řeč.
Oslovení na začátku nebo na konci věty oddělujeme čárkou.
Jestliže je oslovení uprostřed věty, oddělujeme jej čárkou z obou stran.
Příklad:
• Děti, pojďte posvačit.
• Za to ti ručím, Petře.
• To si musíš, milý Petře, zařídit sám.

---

Vsuvka

Vsuvka je slovo nebo slovní spojení, které souvisí s obsahem věty, ale mluvnicky není do věty začleněna.
Nezávisí na žádném větném členu. Vsuvky oddělujeme od ostatních vět čárkami.
Ustálené jednoslovné výrazy jako: prosím, tuším, myslím se čárkou oddělovat nemusí.
Příklad:
• Naposled jsem ho viděl, zdá se mi, loni o prázdninách.
• Já jsem na to, musím se přiznat, zapomněla.
• Znali ho, tuším, jen několik dní.
• Jednou v zimě, bylo to na jeho narozeniny, jim bouchla kamna.

---

Citoslovce

Citoslovce není zpravidla větným členem a nespojuje se s jiným členem ve skladební dvojici.
Citoslovce zpravidla oddělujeme od věty čárkou.
Příklad:
• Ach, to je dálka.
• Au, bolí mě rameno.
• Haló, slyšíte mě někdo.

---

Samostatný větný člen

Příklad:
• Radim, ten už dnes nepřijde.
• Malý domeček, ten vypadal pohádkově.

---

• Čárku nepíšeme

Čárku nepíšeme, jsou-li větné členy několikanásobné v poměru slučovacím
a jsou spojeny spojkami a, ani, i, či, nebo, anebo
Příklad:
• V obchodě měli rajčata i papriku.
  
• Budeme zpívat a tancovat.

---

Čárku nepíšeme v některých ustálených případech
Příklad:
• Široko daleko nic nerostlo.
• Střílel hlava nehlava.
• Prošel les křížem krážem.

Tyto stránky jsou součástí výukového programu Diktátor